Počátky háčkování, stejně tak jako původ ostatních textilních technik, nelze s přesností určit, protože se dochovalo jen velice málo ukázek v nejranějšího období.

Při háčkování se textilie tvoří smyčkami z nepřetržité příze. Pro háčkování se používá háček, na němž pracujeme s jedním okem smyčky. Známá je i jiná forma háčkování, takzvaná tuniská technika, jejíž provedení se podobá pletení - na dlouhý háček postupně nabereme řadu ok, která pak postupně vyháčkujeme a znovu je nabereme, čímž zároveň tvoříme vzor. Jelikož je více než pravděpodobné, že počátky háčkování a pletení spadají do stejné doby, pak možná právě tuniské háčkování bylo momentem, kdy se obě techniky oddělily.

Vzhled uháčkovaní práce má dvě naprosto odlišné formy. Můžeme použít velmi tenkou přízi a nejtenčí háčky a tak vytvořit jemný, vzdušný výrobek podobný krajce, nebo můžeme použít silnější přízi a silnější háčky a vytvořit textilii hustou. Uháčkovat můžeme buď rovné díly, nebo můžeme pracovat dokola a vytvořit duté nebo kruhové tvary.

Když zvládneme základní techniku, je háčkování jednoduchých výrobků velmi snadné. Jelikož je na háčku vždy jen jedno oko, nebude se nám práce párat, a proto se dá snadněji přenášet než pletení. Háčkování se dobře hodí na lemy, protože z použité tkaniny se dají snadno nabrat oka. Tak se například může vytvořit na úpletu háčkovaný lem. K háčkování můžeme samozřejmě použít celou škálu materiálů od bavlny a hedvábné lacetky po silnou vlnu.